Pěnčínský hasičský sbor byl založen 1. listopadu 1892 jako člen Jednoty pojizerské. Prvním starostou byl tehdejší řídící učitel Václav Šmíd.
V době do 1. světové války byli hasiči bez nadsázky "páteří" kulturního, společenského, ale i sportovního života v obci. V období války došlo k útlumu činnosti, naopak po roce 1918 se aktivita sboru dále rozvíjela, stejně jako nově vzniklá republika.
V roce 1921 došlo v Pěnčíně - Kamenci ke dvěma velkým požárům, při nichž došlo k velkým materiálním škodám. V letech 1926 - 28 vynikají na důkaz rozvoje společnosti takzvané samaritánské sbory, mění se oslovení - místo přítel se užívá oslovení bratr. Roku 1928 pěnčínští hasiči uspořádali veřejné cvičení, což byla kulturně sportovní akce velkého významu pro obec i široké okolí.
Vzhledem k faktu, že současný Sbor dobrovolných hasičů Pěnčín vznikl z několika okolních sborů, je samozřejmé zmínit se také trochu o jejich historii.
Dobrovolný sbor hasičů ve Vitanovicích byl založen roku 1902, v Pěnčíně - Kamenci v roce 1923 a v Albrechticích 3. 7. 1928.
V Albrechticích byla v roce 1935 vystavěna zbrojnice za pouhé 3 měsíce a o 3 léta na to byl místními členy uspořádán sjezd s účastí 450 hostů.
Druhá světová válka s sebou však nepřinesla jen zákaz spolkových slavností a zákaz nošení uniforem, ale také i celkový úpadek života a činnosti nejen hasičů.
První výborová schůze po válce byla svolána 2. února 1946, sbor měl v té době 55 členů. Už v roce 1950 se začaly projevovat první organizační změny vyvolané novými politickými poměry, mimo jiné je to nový název: Místní jednota československého svazu hasičstva. O čtyři roky později byla u rybníka, po tahanicích a problémech, postavena nová zbrojnice, ale to bylo na dlouhá léta vše, a tak také činnost sboru, díky nezájmu tehdejšího MNV, stagnovala.
K oživení došlo až v roce 1960, s příchodem Jaroslava Sunka do čela MNV - byl zajištěn vůz Tatra 805 a dokončena stavba sušáku na hadice. V následujících letech došlo ke sloučení sborů: Albrechtice, Vitanovice, Střížovice a Pěnčín (kolem r. 1966). K tomuto období patří jména hlavně pana Johna a pana Thoře.
Je asi nepochybně správná vyzvednout i takzvané akce "ZET" z období let 1980 - 1989, které díky ochotě místních občanů a členů (tehdy Sboru požární ochrany) přinesly mnoho nového obci a jejím občanům. Sbor v těchto letech získal cisternu PV 35 a později, dodnes sloužící, Tatru 138, kterou budeme moci brzy prohlásit "chráněnou historickou památkou".
V polovině 80. let přichází do vedení sboru jako velitel Jan Kunst, jako předseda Jindřich Fanta, členská základna se rozrůstala hlavně o mladé členy. V r. 1987 byla opravována požární nádrž, v r. 1988 byla přivezena Avie a současně se řešil problém výstavby nové požární zbrojnice. Realizace takové akce byla obrovským úkolem, ale paradoxně v době krátce před revolucí nebyl problém financí - Česká pojišťovna byla připravena stavbu zaplatit, ale problém byl získat projekt. Nakonec vše dobře dopadlo a díky vedení obce, stavbyvedoucímu p. Primáskovi a stovkám odpracovaných hodin hasičů a občanů byla nová zbrojnice v červnu 1992, u příležitosti 100. výročí, předána do užívání.
Největším problémem jsou, již více než desetiletí, finance a jejich zdroje. Proto se sbor snaží každý rok uspořádat kulturní akce jako je například stavění a kácení máje, dále se účastní akcí v kulturním domě jako požární dozor.
Další kapitolou je stav techniky, v tomto směru lze poděkovat zejména sponzorům, bez jejichž pomoci bychom se nyní jen těžko obešli, ale i tak je obtížné udržet vozidla a stroje akceschopná. Jedním z příjmů byly i preventivní prohlídky v obci, ale i tato činnost je díky legislativním změnám již minulostí.
Díky sponzorským darům se podařilo obnovit další "mašinu," která byla poskytnuta na soutěžení našim dorostenkám.
Od roku 1987, kdy se začalo pracovat s mládeží, se stále zlepšují výsledky mladších ve hře Plamen a Poháru sv. Floriána, o čemž se můžete přesvědčit v pododkazech jednotlivých kategorií.
Nejlepším výsledkem, kterého se nám navíc dostalo k 110. výročí vzniku sboru, bylo vítězství našich dorostenek na Mistrovství ČR v Třebíči. Také starší žáci si v témže roce vybojovali krásné 2. místo v krajském kole v Poniklé.
V roce 2003 se naši starší žáci umístili v krajském kole v České Lípě na 5. místě, dorostenky nakonec, díky testové chybě skončily na nepostupovém 2. místě. V roce 2004 nás potkaly mnohem lepší výsledky - starší žáci si na krajském kole ve Frýdlantu vybojovali opět nevděčné 2. místo. Dorostenky postoupily na Mistrovství ČR dorostu v Praze, kde navázaly na úspěchy z předchozích let a nakonec si v těsné prohře odvezly 2. místo..
Rok 2005 opět nenechal nikoho na pochybách, že naše dorostenky "umí". V krajském kole v České Lípě zabodovaly "bez ztráty kytičky" - získaly vítězství ve všech disciplínách, a tak postoupily do celostátního kola. V celkem hodně nabité konkurenci naše dorostenky obstály, a tak se opět, po třech letech, mohly radovat z mistrovského titulu. Jako krásné doplnění celkového 1. místa z Mistrovství ČR dorostu v Plzni ještě holky přivezly 2. místo - stříbro ze štafety 4x100 m s překážkami a 3. místo - bronz z požárního útoku.
